My čtyři

Jitka Malczyk
// dáma houslová, autorka našich not

V Jitčině hudbě najdete všechny její zážitky, dojmy, imprese, konkréta i abstrakta… vším, co je zbytečné vyjadřovat slovy, rozeznívá své housle. Emotivně, přímo a spontánně. Inspirací je jí irská lidová i moderní hudba, ale i balkánské a severské styly, jazz, hudba vrcholného baroka a některé směry soudobé hudby vážné.

Žofka Kašparová
// hraje, protože jinak to nejde

Hudba je život. V případě Žofky žádné klišé, ale prostý fakt. Je živou vodou našich aranží, propojuje světy, hlava jí víří out of the irish box - baví jí pojímat věci jinak a z irský muziky je v jejím podání promyšlená improvizační bakchanálie plná novátorství, nadšení i respektu.

Aleš Hrabě
// praktik teorie strun

Aleš do irské hudby vnáší poetiku 11/8 metalu. Nic mu není svaté, je to hudební heretik a anarchista – jeho kytara má šišatou díru! Je jako jukebox na kytarové mágy a sám je jedním z nich. V Unreelu předvání neuvěřitelný tvůrčí mazec. Mimo to djanguje třeba v gypsy-jazzovém Échos de Belleville a volném uskupení téhož hudebního zaměření – The Original Alva Vinariko Orchestra.

Ladislav Veselý
// hospodář klokaní farmy a bodhránový (funda) mentalista

Mnohé překvapí, že není Ind, Arab, ba ani bubeník! Jen tuctovej Pražák, co tahá králíky z bodhránu. Má čest být žákem lidí, jako jsou Darius Bartlett a Junior Davey. Hraje, jak mu ruka narostla, progresivně, ale s respektem. Podílel se na předvedení symfonie Pán prstenů v rámci Pražského jara.